Finanční prostředky státu určené na podporu využívání ekologických paliv z nepotravinářského využití zemědělské půdy
5.11.2003 - Tisková zpráva z kontrolní akce č. 02/18
Cílem kontroly bylo prověřit poskytování finančních prostředků státu vyčleněných na podporu výroby ekologických paliv a posoudit účelnost a hospodárnost jejich užití.
Kontrolovaným obdobím byly roky 1992 až 2002.
Kontrolované osoby byli Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo financí, Státní zemědělský intervenční fond a vybraní příjemci podpor.
Podpora zemědělské nepotravinářské produkce pro výrobu biopaliv používaných v dopravě je považována z ekologických i dalších hledisek v zemích EU i jiných hospodářsky vyspělých zemích za perspektivní. Bez této podpory nejsou biopaliva schopná soutěže s motorovými palivy vyrobenými z ropy.
V ČR je uvedená podpora poskytována formou daňového zvýhodnění i přímých dotací. Přímá i nepřímá (daňová) podpora rozvoje biopaliv na bázi řepky datuje od roku 1992 a je zajišťována Ministerstvem zemědělství.
MZe nepředložilo žádnou dokumentaci Programu, která by jednoznačně definovala cíle, rozhodovala o principech a prioritách podpory. Podkladové materiály měly charakter převážně studií, návrhů a rozborů. Ani zásady pro poskytování dotací vydané MZe společně s MF, na podkladě kterých byly poskytovány v letech 1992 až 1995 investiční prostředky formou půjček, nelze považovat za dokumentaci Programu. V uvedených letech bylo takto poskytnuto cca 774 mil. Kč celkem 20 subjektům, z nichž v době ukončení kontroly vyrábělo MEŘO (metylester řepkového oleje) pouze 10 příjemců dotací.
Poskytnuté půjčky nebudou ve skutečnosti úplně splaceny z důvodů probíhajících konkursních řízení – v konkursech na majetek příjemců se ocitlo téměř 40 % poskytnutých půjček (přes 303 mil. Kč). Poskytnuté prostředky se rovněž nevrátí z titulu přiznávání bonifikací příjemcům ve výši 40 %, přičemž se nepožaduje zdůvodnění ani nezkoumá situace žadatele. Splatnost půjček byla v některých případech postupně odsunuta až na 23 let.
Účel programu podpory výroby biopaliv byl naplněn pouze částečně v tom smyslu, že část zemědělské produkce je využita pro výrobu alternativních paliv. Podíl v ČR vyrobeného MEŘO v letech 2000 až 2001 činil 1,9 – 2,8 % celkové spotřeby motorové nafty.
Stavby realizované za pomoci půjček ze státního rozpočtu nebyly plně využívány. Maximální využití do roku 1999 činilo pouze 49 % postavených kapacit. V důsledku prudkého nárůstu ceny řepky (v letech 1993 až 1997 o cca 50 %) nebyla výroba MEŘO ekonomicky zajímavá. Část kapacit byla dokonce využívána pro potravinářské účely, takže účel Programu nebyl plněn. Vyšší cena řepky byla na světových trzích příčinou i jejího úspěšného vývozu, který MZe povolovalo. Daňové úlevy se vztahovaly i na dovážený MEŘO a bionaftu, což byla vážná a neodůvodněná konkurence tuzemské výrobě.
Výše uvedené skutečnosti svědčí o nedostatečné a chybné koordinační a metodické činnosti MZe.
Ve fázi, kdy se rozhodovalo o výběru příjemců státní podpory, nebyly požadovány vedle podnikatelského záměru další podrobnější podklady, ze kterých by bylo možné vyhodnotit jak oprávněnost žádosti, reálnost termínů, tak i nárokování finančních prostředků Ani předložené podnikatelské záměry nebyly řádně vyhodnocovány. Ze strany příjemců byly zjištěny případy nedodržování smluv o podpoře. Kontrolní činnost MZe nebyla na patřičné úrovni.
Neinvestiční dotace poskytované MZe od roku 1999 výrobcům MEŘO a posléze i výrobcům bionafty byly chybně konstruovány s malým cenovým rozdílem o cca 10 – 12,5 % nižším než cena nafty z ropy. Ani tento poměr však nebyl v konečné fázi dodržen a činil maximálně cca 6 – 7,3 %. Takto bylo na neinvestičních dotacích vyplaceno celkem 2 134 mil. Kč a program bude vyžadovat další finanční prostředky ze státního rozpočtu.
Současný systém poskytování podpor na využívání biopaliv získaných z nepotravinářského využití zemědělské půdy z prostředků Státního zemědělského intervenčního fondu je poměrně komplikovaný a finančně náročný. Díky své složitosti obsahuje několik míst, kde může docházet k nehospodárnému využití finančních prostředků.
Do budoucna je nutné počítat s přehodnocením stávajícího systému přidělování finančních prostředků státního rozpočtu do oblasti výroby bionafty s cílem jejich optimálního využití.